V uplynulé době se ve zprávách objevila nepříliš výrazná zpráva: “V centru Brna vyrostou nové garáže. Řidiči auta zaparkují pod známým parkem”. I když zní zpráva vcelku pozitivně, jedná se o velmi dobré PR, které nám říká, že město odprodalo část veřejného parku soukromému investorovi. A to v centru města. Za směšnou částku.
Při prvním pohledu na vizualizace projektu, který má nahradit budovu bývalého Typosu, je podezřelé měřítko, výškou totiž svoje sousedy o několik podlaží převyšuje. Fasáda se rozhodně nenese v duchu minimalismu a naopak působí těžkopádně až bezohledně. Nemohu si jinak než vzpomenout na kauzu Špalíček. Když se raději zaměříme na slíbená parkovací místa, kterých má být okolo 150, zjistíme, že pokud má budova snoubit obchodní parter, kanceláře, případně i byty ve vyšších podlažích, tak jich není dostatečné množství. Protože v takové situaci parkovací místa pokryjí nanejvýš potřeby samotného domu a to tak tak. Takže budeme parkovat tak jako vždy v podzemních garážích u Janáčkova divadla.
V rámci dokumentace projektu, která byla vypracována ještě před odprodejem veřejného parku, vidíme, že přes park víceméně prochází hlavně vjezd, který by ubral zásadní místo v domě a nejspíš by i změnil celkovou koncepci a výnosnost domu. Takže město bez uzardění darovalo část parku za 3 miliony korun, to není ani cena 1+kk v Bystrci. Ke všemu soukromému investorovi, kterému díky tomu vzroste několikanásobně výnosnost projektu. Projektu, který se do městské památkové zóny svým měřítkem ani vizáží nehodí. Tímto projektem se navždy znemožní reprezentativnější zakončení obytného bloku mezi Janáčkovým divadlem a Místodržitelským palácem. A nejen to, městská ringstrasse má být ze samotné koncepce místem, kde se staví zásadní budovy pro město i stát. Nemůžu se opravdu víc než jen hořkosladce pousmát, jestli je obchodní dům opravdu takto velkým přínosem.
Přes to, že jsem vyrůstal v centru města, jsem netušil, že je tento park pojmenován po Danuši Muzikářové. Uklidnilo mě však, že byl takto pojmenován teprve nedávno, a to v roce 2019. Předtím park žádné jméno neměl, a to je tu už od roku 1871. Jeho historická důležitost však spočívá pod povrchem, kde probíhá městská hradba s blízkými pozůstatky jedné z městských bran – Běhounské.
Co pro tyto historické relikty znamená výstavba podzemních garáží? V lepším případě regulérní postup, tedy archeologický průzkum, kategorizace a odvoz prvků. V horším případě, kterého se u takovéto zakázky obavám, může jít i o jejich nenapravitelné poničení. To se ostatně mnoha historickým artefaktům, i samotným stavbám v Brně, bohužel stává. Další taková obava se týká i památného stromu, který se v parku nachází. Bývá běžné, že se omylem poničí část kořenového systému, nebo část zůstane po nesprávném zacházení odkrytá, což vede k úhynu stromu. Často za tuto chybu padne zodpovědnost na nicnetušícího dělníka a jeho neodborný zásah, následuje pokuta v řádech desítek tisíc korun, ale to nám památný strom již nevrátí.
Z téměř každého projektu, který se objevil v posledních týdnech ve zprávách, se i přes silnou kontroverzi s ním spojenou, vrátí aspoň něco málo obyvatelům. Například v případě multifunkční haly obyvatelé získají velkorysý prostor pro sport a kulturní akce. V rámci tohoto projektu má být přidanou hodnotou parkování v centru. Parkování, které výhradně pokryje potřeby samotného domu a jeho dopravní napojení, není s přihlédnutím k množství aut zcela vhodné. Nemůžu se vzdát pocitu, že byl upřednostněn výnos developera nad veřejným zájmem. Jednoznačně se ale tento projekt do historického centra nehodí, je umístěn tam, kde by mohl (a měl) být daleko přínosnější projekt. O nápady rozhodně není nouze, protože o místě byla vypracována řada diplomových prací nebo architektonických soutěží. Hodí se zmínit, že ideovou soutěž na toto území vyhrál architekt Jiří Vokřál, jeho studie jasně urbanisticky definovala blok i linii parku.(viz foto) Když se vrátíme k náplni projektu a zmíněných návrhů, je v nich zcela zásadní rozdíl, zatímco nám tu roste další obchodní dům s kancelářskými prostory a možná i byty, v dalších návrzích převažují například galerie a divadla. Opravdu si nejsem jistý, jestli do takto urbanisticky významého prostoru, patří projekt developera bez jakékoliv architektonické soutěže a ohledu na veřejný prostor.
Jedním z projektů, který se veřejný prostor snaží propojit s prostorem kulturním i akademickým je návrh na divadelní centrum pojmenované Theatre Hub. To disponuje velkou(350m2) moderní scénou zvanou black box, která v Brně nemá obdoby. Kromě toho se tento návrh vyznačuje širokou variabilitou svých možných využití, moderní scéna tohoto typu lze totiž využít i jako kinosál nebo sál konferenční, to vše v prostoru, kterému vévodí zrekonstruovaná městská hradba. V rámci divadelního centra se počítá i barem, mediatékou, knihovnou a byty pro hostující umělce. Zásadní součástí je i provázání s revitalizovaným parkem, jelikož právě pod částí parku se hlavní divadelní sál nachází. (viz skica)
Zdroje:
https://www.ibrno.cz/brno/64455-park-danuse-muzikarove-na-roosveltove-ceka-velka-promena.html
https://jirikment.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=806193
LEDVINA, M. Tanec v Brně [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta architektury. 2023.